My, účastníci zájezdu..
Tak nám zase přituhuje a proto jsem si, pro zahřátí, vzpomněla na dovolenou v létě 2007. V tom roce jsem se zhruba tak po 15 letech opět stala „účastnicí zájezdu“... Bylo nás, pravda, více: já, Kristýnka, sestra a babi, plus další houf lidí, co s námi jeli busem.
Rozhodly jsme se jet na dovolenou v rámci "last minute" a tak jsme ve středu zájezd koupily a v pátek už jely. Cílem byl chorvatský Drvenik.
Pachatelé se vracejí na místa činu, už jsme tam totiž byly.
Jak jsem později zjistila, byl to zájezd snad skoro se vším, co se vám může stát, naštěstí, až na zdravotní újmu.
Na autobusovém stanovišti jsme byly půl hodiny před odjezdem autobusu. Autobus měl půl hodiny zpoždění. Pak jsme nasedly a přišlo "překvapení": bude se přestupovat v Olomouci. Vše ale proběhlo hladce a jak jsme se v Olomouci nalodili, jelo se.
Tedy řeknu vám, takhle jsem busem nejela už 15 let a byla to síla. Poprvé bych byla radši chlapem. Ne že by snad měli kratší nohy a tím pádem je měli kam dát, ale chlapi, když příroda volá, rozepnou kalhoty a chčijó kdekoliv. Ženské ne, ty utvoří obvyklý štrůdl před toaletami.
Asi tak 20 km před Šibenikem jsme některým, kteří byli ve vylučovacích úzkých, zastavili na odpočívadle. Byly tam jen dvě toalety, jinak nic, ani strom, ani stín, a slunko pralo jak sedlák cepem.
Když jsme z odpočívadla odjížděli, autobus zaskuhral lehce, zato řidiči těžce: porouchal se autobus. Po 4 hodinách žádná tekoucí voda, žádný stín, a posléze i ucpané wc se zdály být zcela tragickou záležitostí. Všichni se jako škatulky přesouvali tam, kde padal stín autobusu a bylo zde vidět že mužská vynalézavost nezná mezí, protože jeden z nich se dokonce schovat za dopravní značku. :-) Trčeli jsme tam asi 8 hodin, až do osmé hodiny ranní. Pak jsme slavnostně přesedli a jeli.
V autobuse jsme vlastně večeřeli, snídali i obědvali, chybělo málo a málem jsme tam i znovu večeřeli. Takže jsme v půběhu jízdy vytáhly řízky, ke kterým babi přibalila chleba. Bohužel, ten jsme nemohli nikde najít.
Tak nastala plodná diskuse:
Babi: "Dyť jsem ho určitě brala..." Ségra: "Tak ti třeba při balení vypadl..." Babi: " No určitě jsem ho brala, dyť to vím jistě..."Já : "Jsem si vzpomněla na jeden vtip - Muž: "Ženo, jdu koupit prase, uděláme jelita a klobásy." Vzápětí synovi vypálí takovou ránu, že se posadí. Žena křičí: "Zbláznil ses? Chceš ho zabít? Co ti udělal?" Muž: "Už ho vidím, debila, jak to žere bez chleba!" :o)))
Chleba se pochopitelně našel, když už nebyly řízky :-)
Jak jsem zahlídla moře, jak se leskne ve sluníčku, pobřeží olemované červenými střechami a vlny s pěnovými čepičkami. Nic mě tak nenabilo optimismem. Rázem mě nebolely nohy a únava ustoupila.
Jooo, to jsem ještě nevěděla, co nás čeká dál...
Na místo určené k ubytování jsme místo ráno dojeli večer. Vysypali nás na magistrále jako smetí a my se s kufry tahali dobrých 600 metrů až k apartmánům. Jen jsem si tak v duchu říkala, jak by to nesli nějací šedesátníci, nebo čtyřicetikilová mamča s dítětem.
Ubytovali se a po čtvrthodině nás paní ubytovatelka převelela do přízemí, kde byl apartmán pro čtyři, ale už obsazený jinými dvěma dámami, takže jsme se i s dámami přestěhovaly. My do jejich pokoje a ony do našeho. Tak tady jsme bydlely. V přízemí u cesty...
V apartmánu nebylo vůbec čisto. Paní, co nás ubytovávala, tvrdila, že není delegátka a měla na všechno fůru času a jízlivý úsměv k tomu. Takže žádné informace o odjezdu, nemocnicích a důležitých číslech. Žádné řešení ohledně čistoty, skříně, která se nedala otevřít atd..
Takže jsme si vytřely a začala dovolená...
Byla sranda, neustále se vtipkovalo a perlilo. Pravda, stihly jsme se i dvakrát pohádat... Chodily jsme se koupat, skákaly a houpaly se na vlnách. Hitem na pláži byl pro dceru „kuhani kukuruz“... Zašly jsme na národní jídlo, girice, pljeskavicu. A taky byl "gril plate". Mňamka!
Po neúspěšném pokusu ve středu ráno brzy vstát jsme se ve čtvrtek vypjaly k výkonu a udělaly si výlet trajektem - v 7:30 na Hvar.
Lodě tedy moc nemusím, ale tenhle trajekt převáží i auta, takže se to nehoupalo. Jely jsme z velkého Drvenika (Donja Vala) do městečka Sućuraj. Tam jsme se prošly k majáku, cestou jsme se podívaly na kostelík a na hřbitov. Pak poseděly na útesech a vydaly se na pláž. Nic moc, fičelo tam, voda špinavá, vyplavovala i nějakou mořskou trávu. Zlatý Drveniček! Chvilku jsme pobyli,dali obídek a fičeli na zpáteční trajekt.
Pak se nám cestou do trajektu (z velkého do malého Drveniku) stalo, že jsme ztratily batoh - Se vším všudy! Byl tam mp3, digi foťák, peněženka a klíče od apartmánu. Hned jsme tam běžely, ale kde nic, tu nic. Tak jsme ještě vyvěsily plakátek, že ho hledáme, ale stejně nic. Nic mě nemrzelo tak jako ty fotografie, měly jsme jich už asi 240, nádherných a přenádherných. Všechno ostatní si koupíte, ale fotky jsou vzpomínky, ty se koupit nedají.
Chválabohu nám zůstala kamera, takže jsme točily ostošest.
Přesto bylo krásně, nádherné vlahé večery. Když jsme občas zašly na pivíčko nebo ledovou kávu do místní restaurace u pláže. Přes den vlastně nebyl takový hic a krásně foukalo. Sem tam jsme se spálily, takže jsme podle sestry prý vypadaly jako opařená prasátka.
Blížila se sobota a my jsme stále nevěděly, kdy odjíždíme. Delegáta, který byl v ceně, jsme neviděly celý týden. Takže jsme v pátek sbalily a v sobotu jsme čekaly na delegáta, který měl přijet s novým turnusem v 9 hodin.
Kufry byly v neuzamčené recepci a tak jsme je musely hlídat, ale střídaly jsme se, jinak by z toho dne neměl nikdo nic.
Opět jsme, i když nám paní delegátka vyhrožovala, že nám s kufry pomůže, tlačily své kufry zpět na magistrálu, protože autobus odmítl přijet tam, kde ostatní běžně jezdily. Paní delegátka se pro jistotu v dobu odchodu někam vypařila. Přece jen těch kufrů na ni bylo trochu moc. Nobelovku tomu, kdo vymyslel kufr na kolečkách!
Nakonec jsme s potleskem a výkřiky "ÁJAJUPÍ JUPÍ JÉÉÉJ" z magistrály vyrazily k domovu. Autobus se nepokazil a dojely jsme v pořádku, až na oteklé nohy a bolavá kolena. Holt stárnem.
Dovolená byla ale nakonec skvělá, až na ty ztráty. Užívaly jsme si vůni moře, borovic, slaný vzduch a šplouchání vln. No a vlastně byly i nálezy, segra našla na pláži 1 kunu a mamča dokonce 5 kun. Já jsem myslela, že v batohu jsem ztratila i sluchátka k mobilu. Ó, jaké štěstí bylo, když jsem je našla, z 8 000,- jsem zachránila alespoň 300 korun. Aby při těch problémech člověk strávil fajn dovolenou, musí se nad to povznést.
Pár slovíček k pousmátí:
Sobarica - pokojská
Slikat - tak kdo by si myslel že je to nabídka, tak ne :o) fotografovat
Konobar - číšník
Kruh - tak to nejsou kruhy v obilí, ale z
obilí:o) chleba
Kosa - vlasy
Divna - baby, tam jezděte:o) Jak vám chlap řekne, že jste divna, je to vlastně lichotka:o)) krásná
Kikiriki - burák-ové
Hladna pića - tak pozor, nic sprostého to není:o) studený nápoj
Užasan - jak vám to tam někdo řekne, moc se neradujte :o) hrozný
