Mazanice Jedné Třicátnice

Tak jsem byla asi před čtyřmi týdny u své paní doktorky.. a říká mi tak, já bych vás poslala na magnetickou rezonanci.. Tak po malém zamyšlení co bych pro své zdraví neudělala (když už po těch doktorech lítám od 8 let) jsem řekla že jo.. No to jsem ještě netušila že mě, s orientačním smyslem postřeleného holuba pošlou do Vítkovic.. :o))) Kupodivu jsem to našla a docestovala zcela v pohodě.. :o)

Tak jsem sedla do čekárny a pak mě zavolal do kabinky takovej milej ošetřovatel a říká mi ať se svleču do spodních kalhotek a obleču si andělíka, co tam visí.. Se skromností sobě vlastní, jsem mu řekla, že se mi to zdá nějaký malý a jestli to mají dost široké.. :-D Chytl záchvat smíchu a zmizel.. :o) Pak, jak tak pokračuju v tom svlíkání (zrovna jsem byla v těch spodních kalhotkách), tam bez zaklepání vlítla sestra s papírem a ptala se jestli mám nějaké cizí tělesa v těle.. Jelikož miluju takové překvápka v kabinkách, děla jsem že mám momentálně pouze cizí těleso v kabince.. ne v tělě :-) Pak se mně paní optala jestli jsem těhotná.. načež jsme odvětila že ne a v duchu si říkala, že jedině pokud bych počala z ducha svatého:o))

Tak jsme to projeli já sundala kovové předměty a paní mi položila otázku "a co budeme dělat?.. mozek?" No nebyla bych to já.. a tak jsem jí opáčila, že jestli mezi těma ušima něco najdou, tak jo.. :o)) Oblékla jsem andělík, zvyklá na to že dědečkům z něj lezou zadečky.. paní mě kriticky skoukla a říká.. ty šňůrky měly být vpředu, ale pojďte už.. :o)))