Mazanice Jedné Třicátnice

Podělím se s vámi o příhodu, která se stala mé sestře v létě.

Nutno ještě podotknout, že v naší rodině se štíhlost nenosí ani u jednoho dospělého člena domácnosti od mých 17 let, teda až na mou dceru. Všechny ženské jsme krev a mlíko.

Ségra vešla do prodejny sportovních potřeb a rozhlížela se. Přistoupil k ní mladý a příjemný prodavač. „Dobrý den, co byste si přála?!“

Sestra s odpovědí dlouho neotálela: „Karabiny a horolezecké lano, na vysoké zatížení."

Prodavač si ségru obdivně prolédl od hlavy k patě s výrazem ve tváři: ta je dobrá, nevypadá a leze, hmmm...

Dal ségře vybrané karabiny a jal se jí ukazovat nejrůznější lana, barvy, tloušťky, materiály.

Ségra zadržovala nad jeho obdivnými výrazy potutelný úsměv na rtu. Nakonec vybrala, hodně dobré, potřebovali jsme tak na 200kg :o)

Prodavač uznale okomentoval její velmi dobrý výběr a opět si ji zálibně a obdivně prohlédl s výrazem: hmmm, ta se nezdá, kdo by to do ní řekl, asi bude fakt dobrá...

Vzal nůž a se zářným úsměvěm a vidinou skvělého výdělku se optal: „Tak kolik toho chcete?!“ Sestra odvětila: „Tři metry, prosím...“

S odpovědí zřejmě nepočítal, páč se mu v tu ránu podlomila kolena a měl co dělat, aby neupadl do mdlob nebo nedostal záchvat smíchu.

No a na co že bylo to lano?

Dcera měla totiž narozeniny a my uvažovali, co že tak velké cabryně dát? Nakonec jsme po důkladném zvážení rozhodli, že to bude houpací síť. Měli jsme už jen takovou tu starou, lana byla vychozená a dceři se na tom nelíbilo, že když vstane, tak vypadá jako by prošla lisem :o)))

Objednali jsem tedy síť přes internet, krásnou a barevnou, z odolné tkaniny. Ovšem na síť bylo třeba koupit karabiny a lano na uvazování, a tak se ségra vypravila do sportu. A zbytek už znáte...