Debilníček
Tak jsem jela něco vyřizovat do města. Vše šlo kupodivu hladce, v lístkovém systému, pro který mám jen samá pochvalná slova, jsem byla jak na poště i ve spořitelně druhá! Neuvěřitelné :o) Tak si to razím vstříc nealzheimerovským zítřkům. Projdu dvoje papírnictví a nikde nemůžu najít žádnou odpovídající nástěnku, která by byla svými rozměry optimální k mé skleróze. Papírnictví leží v salvách smíchu, já bezradně rozhodím rukama a řehním se taky...Posléze lapám po kancelářských špendlících, barevných papírcích a spokojená s nákupem mizím. Nástěnka už visí, jen jak na ní přibývají úkoly, tak nevím, jestli nakonec nebude přeci jen malá!
Vše potřebné jsem vyřídila docela rychle, přestože se mi zdálo, že paní u přepážky mi věc zcela evidentní vysvětluje nepřiměřeně dlouho (asi jsem vypadala nevyspaně).
S radostí jsem vyrazila ze dveří peněžního ústavu a chvátala na zastávku s tím, že pojedu domů. Jak tak jdu, tak přemýšlím. A vzpomněla jsem si, jak jsem se den předtím zklamala ve svém mobilu, když jsem zjistila, že tam nemůžu mít víc poznámek najednou.
A tu jsem dostala nápad: potřebuju debilníček!
Nadšená, i díky novým riflím, na které jsem si stačila po určité době uchrtit, jsem vyrazila pro debilníček. No jo, ale to nechce jen tak nějaký, malý někam založím, nebo dokonce zapomenu, že ho mám... Pak mi svitlo: chce to nástěnku!
Ve třetím papírnictví jsem nástěnky nemohla najít, tak jsem se zeptala: "Prosím Vás, nástěnky máte?!" Prodavačka odpověděla: "Tady nahoře, a máme všechny velikosti." Náležitě se dmula pýchou, zjevně to není běžné. Nástěnky ale nebyly v dosahu. Tak se zase ptám: "Prosím Vás, a dá se na ně kouknout zblízka?" Prodavačka odvětí: "Ale to víte, že dá," směje se a sundá mi tu nejmenší. Chvíli ji zklamaně okukuju a pak vychrlím: "Prosím Vás, to je moc malé, já to mám jako debilníček. Na sklerózu, víte?" Prodavačka to nevydržela a řehtá se: "To máte tak velkou sklerózu? Chcete tedy tu o něco větší?" Vidím, že se prodavačka začíná bavit, paní u kasy a ostatní zákazníci zpozorněli. No, nebudu jim kazit zábavu, že, a tak pokračuji: "Ježíši, to ne. Kdyby to bylo podle zapomnětlivosti, tak chci tu největší za 360 korun." Prodavačky se řežou smíchy, zákazníci se culí. Ukážu jí, že "tamta" je optimální. Prodavačka nástěnku sundá a já pokračuju ke kase. Cestou si vzpomenu, že by to chtělo ještě ty, no, ty na tu nástěnku, takové ty s takovým tím... Hledám, hledám, ale nenacházím.
Chci se zeptat, ale mezi hledáním si ani za nic nemůžu vzpomenout, jak se "to" jmenuje (takže vidíte, že má zapomnětlivost je skutečně dost velká...). Nakonec volám paní prodavavačku, otočím proti prodavačce nástěnku, na které je v pytlíčku v počtu tří kusů přibaleno "to", ukážu na to a ptám se: "Prosím Vás a ty vražedné nástroje na to máte?"
nástěnka
lenig,28. 3. 2010 19:23