Retrospektiva
Bůh..
.. ne každý na něj věří.. Přesto, ať věřící nebo ateista.. každý alespoň jednou za život vzhlížel k nebi a prosil Boha..
Sedím na podlaze v kuchyni, je tma.. na sobě mám svetr a kapuci přehozenou přes hlavu. Tady jsem seděla po tmě, když jsem se rozváděla.. při hudbě Andrea Bocelliho, nebo potichu.. Tady jsem si probírala všechny své smutky a proplakala večery, noci, dny a měsíce..
Sedím tu zas..
.. sedím tu v hrobové tmě a smrtelném tichu.. Slyšet je jen pláč. Pláču tak nahlas, že mám strach že mě o patro výše někdo uslyší.. Po tvářích mi stékají slzy jako hrachy a nebere to konce..nejde přestat.. Nejsem schopna jakéhokoli pohybu, jsem ochromená.. Rve mnou naprosté zoufalství a mám pocit že mě protichůdné tlaky buď roztrhají, nebo rozdrtí. Rukama si zakrývám tvář a svírám ji čím dál silněji, jako by mi to mělo pomoci. Necítím žádnou úlevu.. Mám pocit že víc už to nejde, ale vzlykám čím dál hlasitěji... Jestli to hned neskončí, zblázním se..
... a tak i já, vzpínám ruce k Bohu, modlím se a prosím ho, aby mi ulevil..
